Jeho tvorba je výrazně figurální. Na jedné straně jsou to romantické postavy dívek zasazených do barevně náladového často nekonkrétního pozadí.

Na straně druhé převažuje forma skládání příběhu nebo skutku formou kompoziční mozaiky částí figur a symbolů. Způsobem malby, barevností a tématikou výrazně vychází z pravoslavné kultury.
 

Píše o sobě:

Narodil jsem se 18.března 1958 v Estonsku. Díky povolání mého otce se naše rodina často stěhovala. Největší dojmy ve mně zanechal náš pětiletý pobyt na Dálném Východě, u pobřeží Japonského moře, kde jsme žili daleko od civilizace, obklopeni panensky nedotčenou přírodou. S odstupem doby si uvědomuji, že právě toto místo, ale také setkávání s různými povahami lidí a poznávání jejich osudů začaly formovat moje tvůrčí schopnosti. Umělecky jsem se začal vzdělávat až o řadu let později na Střední umělecké škole v Oděse. Po jejím absolvování v r.1984 jsem od roku 1985 studoval na Akademii výtvarných umění v Kyjevě. Ukončil jsem ji úspěšně v roce 1991 svou diplomovou prací " Olypij - malíř ikon ". Jednalo se o sochu prvního známého staroruského malíře svatých obrazů, mnicha Kyjevsko - Pečorského kláštera, Olypije. Tento projekt bohužel nebyl realizován. V roce 1991 jsem vstoupil do Svazu výtvarných umělců Ukrajiny.

 "...Vydělávat peníze je umění, pracovat je umění, ale největší umění je dělat dobré obchody." 
(Andy Warhol)

Tento Warholův výrok říká snad vše o jeho filosofii umění. Warhol vycházel z komerce kolem sebe a vůbec se za to nestyděl, naopak. Lidé dodnes obdivují jeho Campbellovy polévkové plechovky, série Marilyn Monroe nebo série Jackie Kennedy. Přesná linie, výrazné barvy. Tak tomu ale nebylo od začátku Warholovy tvorby.
Na počátku stála technika "blotted-line", v překladu tečkovaná linie. Jak napovídá název jde o velmi jemnou techniku, která si zakládá na detailech, jemnosti a odtud plyne i škála barev pro blotted-line typická: nevýrazné, většinou teplé odstíny, často pouze odstíny šedi. Warhol blotted-line kombinoval nejčastěji s akvarelem (na papíře), méně často s koláží. Jde o období 50.let. Patří sem série Vysokých bot, Dva amoreti, Sele nebo např. Hot Dog. Jak napovídá název posledního uvedeného díla, Warhol si stále více začal všímat konzumní americké společnosti, což vyvrcholilo v 60.letech.
Jak již bylo uvedeno výše, na počátku 60.let Warhol změnil spektrum svých námětů i techniku tvorby. Blotted –line už v jeho tvorbě neměla místo. Warhol začal nejvíce používat sítotisk na plátně, akryl a olej. Námětem mu byly tehdejší (většinou americké) celebrity, dolarové bankovky a obaly od spotřebního zboží. Později přibyla řada námětů týkajících se smrti (Červený rasový nepokoj, Bílá autonehoda, Oranžová autonehoda, Zelené hořící auto, Elektrické křeslo, Třináct mužů hledaných zatykačem a další). 

Andy Warhol, člověk nekonvenční společnosti, jehož umění se skládalo z až banálně nápaditých grafik a dlouhých filmů, jež měly zachycovat lidskou tvář. Dokud nepřišla ona, nebyl zdaleka tak významný, jako po té - co mu rozsvítila svět.

Slíbil jí, že z ní udělá hvězdu, jakou vždy chtěla být. Svůj slib splnil beze zbytku. Zaujala ho okamžitě, jakmile poprvé přišla do jeho ateliéru v bývalé továrně na klobouky. Díky své neobyčejné kráse a nepřehlédnutelnému charismatu, se mladá Edie Sedgwick stala takřka přes noc ikonou pro tisíce lidí. V polovině šedesátých let plnila titulní stránky prestižních módních časopisů, plátna kin a byla samozřejmě také ozdobou snad všech večírků. Konec její kariéry i života přišel ale stejně rychle a brzy, jako její závratný vstup do světel reflektorů. Ocitla se ve společnosti nejhorší spodiny. Věčně opilá, věčně zfetovaná, věčně bez peněz. Nedokázala se o sebe postarat a všichni se k ní obrátili zády. Přestože zemřela v pouhých 28ti letech, svět na ni nezapomněl. Nejméně dvě písně Boba Dylana jsou prý právě o ní, skupina The Cult pro ni také složila píseň a ve videoklipu dokonce použili originální Ediiny fotografie... 

Luis Royo se narodil v roce 1954 ve Španělsku, malém městě Olalla. Díky jeho praktické stránce osobnosti, kterou získal od jeho rodiny, začal studovat technické kreslení. Brzy poznal, že ho geometrické tvary tolik nelákají a začal studovat malířství, dekoraci a design interiérů. Kombinoval dvě různá odvětví design interiéru a dekorační studio a to všechno v letech 1970 a 1971.Už ale během této činnosti začal malovat, kdy v roce 1968 vytvořil jeho první velký formát se sociálními tématy. V roce 1979 když objevil kouzlo komiksů jako je Enki Bilal, a Moebius, začal kreslit fantazy a následně vystavil své díla na Angoulême komiksovém veletrhu v roce 1980. V roce 1979 opustil jeho práci v designérském studiu a začal se věnovat výhradně komiksům. Velkým milníkem v jeho životě bylo setkání s Rafael Martínez v Zaragoze

Doznávám se, byla jsem ukrutně líná psát o tomto malíři něco ze svých osobních toků informací, které by se měly nacházet někde v mé hlavě, a tak jsem brouzdala po internetu, až jsem narazila na tento (ačkoli velice dlouhý tak...) čtivý životopis. :-) Ale protože mi přijde zbytečné ho sem kopírovat, přikládám odkaz  pro ty, které by jeho život skutečně zajímal. :-)

Tento umělec je jeden z mých oblíbenců, už jen pro jeho specifický styl malby, který povětšinou vyzařuje život. Narodil se v roce 1862 a zemřel ve Vídni, roku 1918, kde působil jako významný rakouský malíř. Jeho otec ho původně s jeho bratry připravoval na zlatnické povolání, ale Gustav mě vždy blíže spíše ke kreslení, kde se později projevilo jeho nadání, jakmile ve čtrnácti letech úspěšně absolvoval přijímací zkoušky na Kunstgewerbeschule, vídeňskou uměleckoprůmyslovou školu. Zároveň studoval malířství v ateliéru Ferdinanda Laufbergera a po jeho smrti pokračoval u profesora Bergera. Na tuto školu po nějaké době nastoupil i jeho bratr (1877) Ernst, což byl začátek jejich společné práce. Bratři Klimtové si tedy spolu se svým kolegou ze studií otevřou umělecký dekoratérský ateliér. (Vídeň 1883) Často pak oba bratři Klimtové i Matsch spolupracují například z věhlasným architektonickým ateliérem Fellner a Halmer - díky  tomu se podíleli třeba i na výzdobě divadla v Karlových Varech, či Liberci.

Roku 1887 Klimt dostal zakázku na vytvoření obrazu představujícího interiér císařského divadla, za který dostal císařské ocenění. Na sklonku roku 1892 umírá umělcův otec a nedlouho po něm i mladší bratr Ernst.

Projekt stropních maleb do haly Vídeňské univerzity, který představili Klimt a Matsch, přijímá porota v roce 1894. Klimt, Joseph Maria Olbrich a Josef Hoffmann spolu s několika dalšími umělci zakládají roku1897 secesi. V témže roce maluje Klimt své první krajinomalby.

Roku 1898 umělec realizuje plakát pro první výstavu Secese a účastní se přípravy časopisu "Ver Sacrum". Ve vášnivé polemice o obrazu určeném pro Vídeňskou univerzitu Klimta roku 1900 horlivě brání Franz Wichkoff. Obraz získává zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži. V roce 1905 Klimt odkupuje od státu všechny obrazy určené pro univerzitu, opouští Secesi a zakládá novou skupinu – Kunstschau. Na IX. Bienále v Benátkách se v roce 1910 setkává s velkým úspěchem.