Jako můra létám po zdech noci,
sem tam pozoruji matnou tvář.
To když, toužím býti nápomoci
a ve snech usedát ti na polštář.

Než z rána napiješ se,
vína dolej, nemám dost!
Ještě chvíli milovat se,
přejít hoře, pevný most.

Svoji pýchou káži slova tichá,
co bys slyšet měl jen ty.
Možná věříš, že jsem plachá,
avšak padla jsem ti do noty.

 Pokaždé, když usínám a pozoruji z okna nebe poseté hvězdami, měsíc mi šeptá pohádky na dobrou noc. Vypráví mi o tom, jak chutnají lidská přání, o nevšední radosti z maličkostí i o smutku, který nás občas zastihne ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. Občas neudržím víčka a pak se sama na sebe zlobím, že jsem neslyšela konec. A občas se raduji, protože si chci konec domyslet sama. Naslouchám tiše a bez otázek, neboť měsíc nemá rád, když ho přerušuji. Někdy mám pocit, že mám k jeho vyprávění víc, než blízko. 
A s každým dalším úsvitem si přijdu zmatenější a zmatenější...

 Proklínám tvoje oči,
co se nikdy nepoučí.
Proklínám tvá ústa,
co z nich číší pomsta.
Proklínám tvé ruce,
co se dotkly mého srdce.
proklínám sama sebe,
že jsem milovala tebe.

Jeho tvorba je výrazně figurální. Na jedné straně jsou to romantické postavy dívek zasazených do barevně náladového často nekonkrétního pozadí.

Na straně druhé převažuje forma skládání příběhu nebo skutku formou kompoziční mozaiky částí figur a symbolů. Způsobem malby, barevností a tématikou výrazně vychází z pravoslavné kultury.
 

Píše o sobě:

Narodil jsem se 18.března 1958 v Estonsku. Díky povolání mého otce se naše rodina často stěhovala. Největší dojmy ve mně zanechal náš pětiletý pobyt na Dálném Východě, u pobřeží Japonského moře, kde jsme žili daleko od civilizace, obklopeni panensky nedotčenou přírodou. S odstupem doby si uvědomuji, že právě toto místo, ale také setkávání s různými povahami lidí a poznávání jejich osudů začaly formovat moje tvůrčí schopnosti. Umělecky jsem se začal vzdělávat až o řadu let později na Střední umělecké škole v Oděse. Po jejím absolvování v r.1984 jsem od roku 1985 studoval na Akademii výtvarných umění v Kyjevě. Ukončil jsem ji úspěšně v roce 1991 svou diplomovou prací " Olypij - malíř ikon ". Jednalo se o sochu prvního známého staroruského malíře svatých obrazů, mnicha Kyjevsko - Pečorského kláštera, Olypije. Tento projekt bohužel nebyl realizován. V roce 1991 jsem vstoupil do Svazu výtvarných umělců Ukrajiny.

 "...Vydělávat peníze je umění, pracovat je umění, ale největší umění je dělat dobré obchody." 
(Andy Warhol)

Tento Warholův výrok říká snad vše o jeho filosofii umění. Warhol vycházel z komerce kolem sebe a vůbec se za to nestyděl, naopak. Lidé dodnes obdivují jeho Campbellovy polévkové plechovky, série Marilyn Monroe nebo série Jackie Kennedy. Přesná linie, výrazné barvy. Tak tomu ale nebylo od začátku Warholovy tvorby.
Na počátku stála technika "blotted-line", v překladu tečkovaná linie. Jak napovídá název jde o velmi jemnou techniku, která si zakládá na detailech, jemnosti a odtud plyne i škála barev pro blotted-line typická: nevýrazné, většinou teplé odstíny, často pouze odstíny šedi. Warhol blotted-line kombinoval nejčastěji s akvarelem (na papíře), méně často s koláží. Jde o období 50.let. Patří sem série Vysokých bot, Dva amoreti, Sele nebo např. Hot Dog. Jak napovídá název posledního uvedeného díla, Warhol si stále více začal všímat konzumní americké společnosti, což vyvrcholilo v 60.letech.
Jak již bylo uvedeno výše, na počátku 60.let Warhol změnil spektrum svých námětů i techniku tvorby. Blotted –line už v jeho tvorbě neměla místo. Warhol začal nejvíce používat sítotisk na plátně, akryl a olej. Námětem mu byly tehdejší (většinou americké) celebrity, dolarové bankovky a obaly od spotřebního zboží. Později přibyla řada námětů týkajících se smrti (Červený rasový nepokoj, Bílá autonehoda, Oranžová autonehoda, Zelené hořící auto, Elektrické křeslo, Třináct mužů hledaných zatykačem a další). 

Andy Warhol, člověk nekonvenční společnosti, jehož umění se skládalo z až banálně nápaditých grafik a dlouhých filmů, jež měly zachycovat lidskou tvář. Dokud nepřišla ona, nebyl zdaleka tak významný, jako po té - co mu rozsvítila svět.

Slíbil jí, že z ní udělá hvězdu, jakou vždy chtěla být. Svůj slib splnil beze zbytku. Zaujala ho okamžitě, jakmile poprvé přišla do jeho ateliéru v bývalé továrně na klobouky. Díky své neobyčejné kráse a nepřehlédnutelnému charismatu, se mladá Edie Sedgwick stala takřka přes noc ikonou pro tisíce lidí. V polovině šedesátých let plnila titulní stránky prestižních módních časopisů, plátna kin a byla samozřejmě také ozdobou snad všech večírků. Konec její kariéry i života přišel ale stejně rychle a brzy, jako její závratný vstup do světel reflektorů. Ocitla se ve společnosti nejhorší spodiny. Věčně opilá, věčně zfetovaná, věčně bez peněz. Nedokázala se o sebe postarat a všichni se k ní obrátili zády. Přestože zemřela v pouhých 28ti letech, svět na ni nezapomněl. Nejméně dvě písně Boba Dylana jsou prý právě o ní, skupina The Cult pro ni také složila píseň a ve videoklipu dokonce použili originální Ediiny fotografie... 

Ráda bych vám objasnila, co to taková larva vlastně je. Často se mi totiž stává, že poznám někoho, kdo by se rád věnoval tzv. Magii. Ale většinou se vrhá do věcí po hlavě, aniž by se začal zajímat o to, co je pro něho nejpodstatnější, aby se vůbec někam mohl pohnout.

 Já si myslím, že magie je dost široký pojem, o kterém mají lidé dost specifickou představu.

 Pokud se řekne:"Zajímám se o magii." Většina lidí si vybaví kotlíky, čarodějnice a podobné pohádky, o kterých se čas od času píše v knihách.

Luis Royo se narodil v roce 1954 ve Španělsku, malém městě Olalla. Díky jeho praktické stránce osobnosti, kterou získal od jeho rodiny, začal studovat technické kreslení. Brzy poznal, že ho geometrické tvary tolik nelákají a začal studovat malířství, dekoraci a design interiérů. Kombinoval dvě různá odvětví design interiéru a dekorační studio a to všechno v letech 1970 a 1971.Už ale během této činnosti začal malovat, kdy v roce 1968 vytvořil jeho první velký formát se sociálními tématy. V roce 1979 když objevil kouzlo komiksů jako je Enki Bilal, a Moebius, začal kreslit fantazy a následně vystavil své díla na Angoulême komiksovém veletrhu v roce 1980. V roce 1979 opustil jeho práci v designérském studiu a začal se věnovat výhradně komiksům. Velkým milníkem v jeho životě bylo setkání s Rafael Martínez v Zaragoze

Doznávám se, byla jsem ukrutně líná psát o tomto malíři něco ze svých osobních toků informací, které by se měly nacházet někde v mé hlavě, a tak jsem brouzdala po internetu, až jsem narazila na tento (ačkoli velice dlouhý tak...) čtivý životopis. :-) Ale protože mi přijde zbytečné ho sem kopírovat, přikládám odkaz  pro ty, které by jeho život skutečně zajímal. :-)

 Nekonečně dlouho jsem přemýšlela, co je špatně. Jestli je to ve mě, či v okolí, ve kterém se pohybuji. Zřejmě jsem měla pravdu ve všech směrech, bez akce by nebylo reakce. Jak jednoduše se dá občas využít fyzika v běžném životě. ^{A pak že je zbytečná...}

Tento víkend jsem strávila V jižních Čechách u své nejlepší kamarádky z dětství. Ačkoli se mi vůbec nechtělo na koncert, kam mě chtěla spolu se svým přítelem vytáhnout, nakonec jsem byla spokojenější, než bych čekala. Šlo o jakousi metalovou kapelu, ale název už s nepamatuji. 

Druhý den byl poklidný. Ten klid byl občas až zarážející. Žádné křičící sanitky, tramvaje... Jen občas šramot od sousedů, či projíždějící auto, ale potkat takové auto na vesnici, jako je tahle, to chce mít štěstí :D ...

Poznala jsem lépe přítele mé kamarádky a musím uznat, že jim to moc sluší. Konečně si našla někoho normálního. To souznění mezi nimi je téměř nemožné, ale tak je tomu i u Jitřenky s Flamem. Musím se smířit, že rozumní "lidé" ještě nevymřeli, což je rozhodně pozitivní. :D 

V neděli jsem seděla v posteli a četla si knihu o čínském umění, když v tu ránu stojí má kamarádka mezi dveřmi, na sobě má halenu a v ruce smíchané vodovky se saponátem, nemluvě o brčku v puse. Chvíli jsem ji zaraženě pozorovala, zatímco ona si jen tak přitančila ke zdi pokoje a začala po ní patlat barvy z kelímků. Brčkem foukala do barev, čímž tvořila bublinky a ty pak  rozfoukávala po zdi.